Občané se u nás po druhé světové válce rozhodli pro systém, který byl budován jako sociálně spravedlivá alternativa dravého kapitalismu. Rozhodli se tak i pro prožitek střetu o existenci s nelidskou mocí fašismu a nacismu. Lidé tehdy doufali v nový začátek, který zabrání opakování starých hrůz a nespravedlivostí. Nezapomínejme proto na dnes opomíjené výročí obětí studentů českých vysokých škol před 75. lety, které vedly k prohlášení 17. listopadu Mezinárodním dnem studentstva.
Tento společenský systém přinesl lidem celou řadu sociálních jistot, přispěl k industrializaci zaostalých oblastí, zvýšila se dostupnost hodnot jako je zdraví, vzdělání a kultura. Postupně se v něm ale projevovaly problémy, střetávaly se tendence emancipace a represe. Postupně narůstala potřeba změn, které by překonaly sílící stagnaci a obnovily živou tvořivou činnost lidí.
Před rokem 1989 vyžadovala většina společnosti demokratizaci veřejného života i zefektivňující změny v národním hospodářství, Převažovala přitom přání zachování sociální spravedlnosti, pracovních a sociálních jistot. Očekávání obyvatelstva ale nemoha naplnit pouhá přestavbová rétorika. Nedotažený perestrojkový koncept sice otevřel společnost změnám, nenabídl však dostatečně funkční východiska.
Rok 1989 nebyl pouhým mocenským pučem, byl důsledkem dlouhodobě opomíjených a neřešených zásadních rozporů ve společnosti. Samotné události 17. listopadu 1989 vyvolaly živelný výbuch občanské nespokojenosti se zakonzervovanými poměry i zneužíváním moci. Síly, kterým šlo o socialistické řešení krize, byly roztříštěné a tak v čele změn nakonec stanuly síly zaměřené na restauraci kapitalismu. A výsledek nelze považovat za úspěch
Rok 1989 se stal promarněnou příležitostí a mnohé z tehdejších nadějí nenaplnil. Některá tehdejší hesla už dnes znějí jako fráze. Lidem na náměstích neřekli,že je čeká největší majetková změna v dějinách. Pod kontrolu zahraničního kapitálu se dostala rozhodující část národního hospodářství. Více jak milion občanů ČR je na prahu chudoby. Zemi řídí majetková oligarchie, nikoliv však v zájmu jejích obyvatel. Bez referenda byl rozdělen společný stát Čechů a Slováků a vstoupili jsme do agresivně se chovajícího paktu NATO.
Od tehdejších událostí uplynulo 25 let, to je čas celé jedné generace. Dvě třetiny populace jsou dnes opět nespokojeny s poměry. Vývoj neodpovídá možnostem, které naše země má. Neodůvodněné sociální rozdíly znovu kriticky zesilují napětí ve společnosti. Požadujeme proto otevřít alternativy jak reálně z této situace. KSČM je za skutečnou změnu poměrů, směřující k budoucnosti a v zájmu občanů. Obracíme se na ně proto s žádostí o podporu.
